Září 2011

Má mě jěště někdo rád.? -3díl

13. září 2011 v 16:07 | Saša ♥ |  Love Story- Má mě ještě..
Tak konečně po dlouhé. opravdu dlouhé době je tady 3 díl. Vůbec nestíhám a ještě k tomu škola :/ No.Budu se aspoň snažit semka přidávat pravidelně nějaké ty věcičky. :) Tak snad se bude líbit i 3 díl :)

Po chvilce někdo zaklepal na dveře. "Pojď dál" řekla jsem.
Vešel dovnitř a nahodil ten svůj kouzelný úsměv a zpoza zad vytáhl rudou růži a podal mi ji.
"Ahoj krásná dámo" řekl a usmál se ze široka.
"Ahojky, ta růže je pro mě.? zeptala jsem se s úsměvem.
"Ano pro koho jiného by byla" řekl.
"Tak to moc děkuji, je krásná a nádherně voní, jak se vlastně máš?".
"Teďkom už dobře když sem tu s tebou Míšo".Usmál se na mě a já mu samozdřejmě úsměv opětovala.
Nalili jsme si pití a trošku pojedli, když mě najednou chytl za ruku.
"Pojď semnou". Jen sem kývla a šli jsme.
Začínalo se pomalu stmívat a jak tak jsme se procházeli po louce, směřovalii jsme až k rybníčku.
K večeru to tam vypadalo ještě kouzelněji. Všude ticho a neskorá tma. Na nebi svítil měsíc a kolem něj snad milion zářivých hvězdiček.
Když jsme tam došli, posadili jsme se na lavičku. Byli jsme tam úplně sami. Připadala jsem si jako v pohádce. Najednou pustil mou ruku a já jsem se cítila tak osaměle a přitom seděl hned vedle mě.Měla jsem strach, strach z toho, že ho ztratím.
"Míšo?" Vzpamatovala jsem se a odpověděla "Ano? ".
"Děje se něco? " zeptal se starostlivě a položil mi ruku na klín.
"Ne neděje, všechno v pohodě" zase jsem zalhala a nahodila falešný úsměv. Asi jsem ho moc nepřesvědčila, tvářil se tak nějak smutně.
"Proč si tak smutný?" zeptala jsem se. "Ale.. strejda je nějaký nemocný nevypadá to sním moc dobře. ale nechce do nemocnice. A ještě.. Mno to nic.
"Koukla jsem na něj."A ještě?"
"Mno já nevím jestli ti to mám říct" tvářil se ještě víc nešťastně.
"Povídej" mrkla sem na něj.
" Mno jen že, je tu jedna holka už nám to dlouho neklape, chci se sní rozejít, ale nevím jak to vezme". Jen co to dořekl odtáhla jsem se od něj a otočila na stranu.
"Tak to stvým strejdou mě mrzí mno" Dořekla jsem a nemluvně koukala do země.
"Promiň, nechtěl sem tě ranit nebo ták, jen sem chtěl, ať to víš, protože.., se mi moc líbíš a mám tě rád". Otočila jsem se k němu.Koukal do země tak jako já před 5 sekundami.
"Né promin, tohle jsem netušila, taky se mi moc líbíš." řekla jsem a usmála se.
Jen nadzvedl hlavu, koukl mi do očí a pak zase koukal do země. Položila jsem mu ruku na koleno a dotkla se jeho obličeje a otočila jsem si ho k sobě.
Zadíval se mi hluboce do očí a já jemu. Pomalu jsme se přibližovali, až se naše rty konečně dotkly. Začali jsme se dlouhavě líbat, pak mi položil svou ruku kolem pasu a druhou mi jemně zajel do vlasů, přitiskl si mě více k sobě.Po téhlé krásné chvilce jsme se oddělili a v náručí pozorovali hvězdy.
"Hele, padá hvězda" zakřičela jsem vesele.
"Tak si něco přej" Mrkl na mě a políbil mě na tvář.
Přála sem si jen jediné přání, a to aby mě aspoň moji rodiče měli víc rádi, jenže kdo ví jestli se něco takového dá splnit. Najednou jsem se zamyslela:" a co ta jeho holka? Nevyužívá mě jen? "Hlavou se mi začaly honit snad ty nejhorší myšlenky v tomhle okamžiku.
"Kubí.. Ehm a co bude stou holkou.? " zeptala jsem se smutně.
"Neboj zlato, ještě dneska se sní rozejdu je to jen prolhaná lhářka co mě využívá, že já blbec na to nepřišel dřív, ale teď chci být jen s tebou." Usmál se a já ho políbila, přitiskla se k němu.
"Sakra, prý prolhaná lhářka..? Já mu přece taky lhala, tohle se nesmí dozvědět, určitě by to nepochopil a vykašlal by se na mě a to nechci." Přemýšlela jsem jen tak potichu.
"Asi bysme už mělí jít že.? Je docela tma" .
"No dobře" Chytil mě za ruku a doprovodil až k hájence.
"Nechceš tady zůstat přes noc? " nahodila jsem smutný pohled.
"Dneska bohužel né, promin zlato, musím ještě prořešit ten rozchod, ať můžem být jen spolu. Ale zítra mám celý den volno tak něco podniknem." usmál se.
"Tak dobře, měj se hezky, dobrou noc a sladké sny. Budeš mi chybět"
"Dobrou, a ty mi taky, strašně moc." Objali jsme se, rozloučili polibkem a oddělili se od sebe.
Zavřela jsem dveře a zamkla.Mezi tím uběhlo několik krásných dnů v přítomnosti Kuby. Chodili jsme na procházky, různě jsme blbi, povídali si a tak podobně. Když jsem večer došla do hájenky sedla jsem si na postel a zapla mobil.
6 nepřijatých hovorů od našich. A 1. sms:
Míšo, kde jsi. prosím vrať se domů, moc nám chybíš. Chovali jsme se strašně a chceme to napravit, prosím vrať se. Milujeme tě moc .. Mamka a Taťka.. "
Jen co jsem to dočetla byla jsem štěstím bez sebe, Chtěla jsem jim hned zavolat a nebo se ještě v noci vrátit domů.
"Ale co Kuba?" napadlo mě najednou. Na něho se nemůžu a ani nechci vykašlat.
Tak jsem se aspoň prozvonila, vypla mobil a šla ulehnout do postele. Jenže né a né usnout.
Mezi tím uběhlo několik dnů


Tak a konec 3. dílu je za náma, snad se aspoň trochu líbil a za pravopisné chyby se omlouvám.;) Komenty samozdřejmě potěší.:) Další díl by tu mohl přibýt ještě do konce týdne, ale netuším jak budu stíhat. Mějte se hezky. Saša :)